Brigáda v Bille

24. července 2018 v 18:02 | Šárka |  Deník
Před nedávnem jsem dostala možnost nastoupit na letní brigádu v Bille. Tedy… vlastně jsem začala teprve minulý týden, jelikož jsem předtím byla na táboře.

ÚPLNÝ ZAČÁTEK
Začalo to tak, že jsem s tátou zašla za hlavní vedoucí v Bille, která je tátovou známou. Super náhodička. Jenže po konečném setkání to nevypadalo příliš dobře, protože bere přednostně lidi, kteří zde pracují přes celý rok a ne jen ledajaké rádoby brigádníky, kteří budou za dva měsíce fuč. S menším zklamáním jsem tedy pasivně hledala jinou letní brigádu (nechala jsem tátu, ať se sám někde poptá). A jak to dopadlo? Známá tátovi zavolala, že mě bere a ať jsem 16. července připravená začít život s opravdovou prací.
Výsledek obrázku pro brigádník Výsledek obrázku pro billaVýsledek obrázku pro práce



1. DEN
Mé představy byly neúplné. Vůbec jsem netušila, co vlastně budu dělat (a do teď ani nevím, kolik money budu brát - díky stydlínovi uvnitř mně).
Podle instrukcí, získané telefonátem hlavní vedoucí, jsem ráno v 5:25 čekala před zadní částí budovy. Když ani po několikátém prozvonění mobilem nikdo nepřicházel, odhodlala jsem se vkročit do již otevřeného skladu. Vůbec jsem to tam neznala a nevěděla jsem kudy kam, tak jsem šla stále rovně za nosem. Nakonec jsem dorazila do samotné prodejny, kde už kmitali ostatní zaměstnanci. Vyhledala jsem tu naší známou hlavní vedoucí. Hned ke mně skočila a narovinu mi řekla, že už není hlavní vedoucí, protože dala výpověď, tak ať počkám na tu novou.
Trochu zmateně jsem se rozhlížela a přemýšlela, co tu sakra dělám, vždyť já nikdy v životě nemakala a teď najednou se do toho hrnu hned, jak se mi naskytla příležitost. Jsem padlá na hlavu.
Po chvilce ke mně přišla vysoká blondýna, představila se, zavedla mě do šatny a dala mi Billa tričko a supr čupr Billa kšiltovku. Hrdě jsem se zašklebila do zrcadla a pospíchala za vedoucí. Zavedla mě k pečivu, kde už na mě čekala slečna ve stejnokroji. Seznámily jsme se a pustily se do práce.
Mou náplní práce bylo přivézt si tři těžké vozíky s pečivem z mrazáku, naházet pečivo do pekáren (nejhorší je naprogramovat dobu pečení, do teď to neumím), poupravit košíky na pečivo, vycházet nehezké kousky a voňavé nově upečené housky a jiné mňaminy naskládat do již připravených košíků. Před otevíračkou nám chybělo pár věcí, takže jsme musely do mrazáku s obrovskými bednami. Údajně tam bylo -10°C, takže nic hezkého. Pár beden jsme naskládaly na takový jezdící kolečka a odtáhly do prodejny. Z beden jsme pak vyndaly zamrazené pečivo, naskládaly na plechy a dali do regálů vozíků. Takhle jsem do mrazáku musela pokaždé když něco docházelo. Pořád stejný proces: vyndat, poskládat a dát do vozíku nebo rovnou do pekárny. Pečení v Bille není jen tak. Každou várku je třeba řádně promyslet. Nemůžete šoupnout do pekárny najednou kaiserky a bagety, protože každý druh má svůj pečicí program. Pak je nejtěžší pojmenovat pečivo. K čemu vám pak je, když víte, že se rustikální bagety a špaldové pečivo peče na stejný program, když nevíte, jak v reálu vypadají? Někdy to je o hubu, ale stačí se někoho zeptat a je to oukej. Jistota je jistota. S tím souvisí i další část práce. Když máte jednotlivé druhy pečiva rozmístěny v košících, musíte k nim přidat cedulky s názvem a cenou. Je těžké si vše zapamatovat, ale časem to i já dokážu! Nakonec jsem se ještě naučila dělat pizza žemle. Kaiserka natural + jakási předpřipravená tomatová omáčka + salám/šunka + plátek sýra = pizza žemle. Ízy.

2. DEN
Z předešlého dne jsem měla dobrý pocit. Říkala jsem si, když mi k pečivu zas někoho přidají, že mu budu pomáhat, jenže tak to nebylo. Ráno jsem s dobrou náladou přišla k mému koutku kde už na mě čekala milá slečna a řekla mi, že mám dnes na starosti pečení a když budu cokoliv potřebovat, ať řeknu. Já mám péct úplně SAMA? Stála jsem jak opařená. Nic jsem si nepamatovala. Absolutně nic. Takže jsem hned zmatkovala a ptala se, kde vlastně to pečivo je. Naštěstí byla slečna moc hodná a od začátku mi pomáhala. Díky bohu za ni.
U pečiva jsem byla poměrně rychle hotová a tak mě šéfová šoupla do lahůdek. Říkala jsem si, že tohle nebude dobrý. Ptát se cizích lidí na jejich přání, navážit, a pak rychle danou lahůdku zabalit? Noční můra. Já takový nešika… Člověk by to asi neřekl, ale nejhorší na tom všem byla obsluha váhy. Ukážu vám to na příkladu: Přijde pán a kouká, co by si vzal. Já přispěchám s úsměvem od ucha k uchu (to jsem měla nařízeno), mile pozdravím a zeptám se, co si přeje. Pán si vybere třeba 20 dkg anglické slaniny (tu miluju!). Takže první, co udělám, je, že si připravím papír na váhu, pak odhadnu danou váhu, když tak slaninu přidám nebo uberu, pak se buď podívám na malinkatá číslíčka na cedulce, které naklikám, nebo si na klávesnici zadám název lahůdky, stisknu hvězdičku a zeptám se jestli si bude přát ještě něco dalšího, pokud ano udělám to samé znovu, ale pravděpodobně s jinou věcí a pokud ne, zmáčknu tlačítko pokladní se svým číslem a nakonec hvězdičku. Po tomto zdlouhavém procesu můžu konečně jídlo zabalit, hodit do pytlíku a zalepit cenovkou. A teď si představte, když přijde nevrlý netrpělivý zákazník… To se mi bohužel taky stalo a díky tomu jsem to několikrát zkazila. Chybami se člověk učí. No, já se z těch svých chyb asi ani nepoučila. Ale myslím, že jsem díky brigádě získala mnoho nových zkušeností.

Tímto pro mě skončily dva dny brigády. Hned další den jsem onemocněla. Mám spálovou angínu, takže nastupuju zase až v srpnu. Nevadí. Aspoň si pořádně odpočinu po té tvrdé práci. Žert. Stát půl dne na nohou není úplně snadné, ale nebudu si stěžovat. Kdybyste dostali příležitost jako já pracovat v Bille, zkuste to. Určitě to není pro každého, ale když to tam zvládne takový nešika jako já, tak to zvládne úplně každý.

Mějte se děcka
Šárka
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 BÁRA BÁRA | Web | 24. července 2018 v 20:19 | Reagovat

Díky moc, mě to spíš zabere maximálně tak dvacet minut :D, ale děkuju :).

Klobouk dolu, pracovat v BILLE nemůže být úplně lehké, vůbec v supermarketech apod., práce s lidmi je těžká :-). A každá zkušenost je dobrá, dvě své předchozí brigády bych v životě víckrát nedělala, ale pořád dokážu ocenit i nějaký přínos - co mi dala.

2 benjaminek benjaminek | Web | 25. července 2018 v 3:30 | Reagovat

tyjo přijít nastoupit první den a hned jiná šéfová, no mě by kleplo :D akždopádně tě spíš obdivuji, tam musí být opravdu hodně práce a je super, že jsi to zvládla. Já bych dopadla hůř, co se znám :D A hlavně se brzy uzdrav a pak šupky dupky do práce :D

3 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 26. července 2018 v 15:49 | Reagovat

Chválím tvojí snahu! :) Jinak je dobře, i když sis nevěřila, že si to zkusila! :)

Líbí se mi, že díky tobě, aniž bych tam musel pracovat, naštestí vím, jak to funguje v Bille. Jinak neboj, určitě se to zvládneš naučit! :) :) :) Jo a díky moc za pochvalu Crossoveru! :)

4 Sayuri Sayuri | E-mail | Web | 4. srpna 2018 v 10:55 | Reagovat

Ja som sa hlásila v máji do tesca, čo je u nás najväčší obchod v meste, pretože je brutálne veľký a má stovky zamestnancov a kvôli tomu, že sa tam hlásilo veľa ľudí ma nevzdali. A popravde, som veľmi rada, že tam nie som, pretože teraz pracujem v čokoládovni a to je luxus. neviem, či by som sa dala na prácu v takomto veľkom reťazci, kde vlastne každý robí všetko.
Ale na prvú brigádu je Billa dobrá a som rada, že sa ti darilo :) Skoré uzdravenie :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama